Původ jména obce
Ještě před relativně krátkou dobou byly Řepy zemědělskou obcí. Mezi pěstovanými plodinami dovolovala bonita zdejší půdy pěstovat ve značné míře i řepu cukrovou. O oblibě a rozsahu jejího pěstování svědčí ostatně i skutečnost, že v sousední Ruzyni byl cukrovar. Nalézáme-li téměř v sousedství Řep obce Řeporyje a Chrášťany, může se nám zdát, že pojmenování Řep je nasnadě. Usuzovali tak zřejmě i ti, kdož měli stanovit německé označení pro naši obec za okupace, když ji pojmenovali „Rüben“. Teprve v roce 1854 jsou již uváděny Řepy. U nás již zcela zaniklé slovo „žep“, které je dosud živé u jihoslovanských národů, česky znamená „kapsa“.
Historie Řep
Díky sporům mezi Břevnovským klášterem a pražským měšťanem Frovínem za vlády Václava I. ve 13. století, nalézáme první písemné zmínky o Řepích. Protože došlo k prodeji Řep, uskutečněném bez souhlasu panovníka a pražského biskupa, který byl prohlášen za neplatný. Za panování Přemysla Otakara II. došlo na žádost opata Martina k příkazu, aby Frovínovi dědicové navrátili Řepy klášteru. Téhož roku vzniká „smlouva skrze přátelskou domluvu“, podle které Frovínovi dědicové přislíbili spokojit se s 60 hřivnami stříbra jako náhradu za ves. Zda pak byla smlouva splněna v časech bezpráví není známo. Avšak v roce 1287 Frovínovi dědicové postupují Řepy Břevnovskému klášteru za 15 hřiven stříbra .náhrady.
Poté klášter Řepy pronajímal do dočasného držení šlechtickým i nešlechtickým osobám, o čemž svědčil zástavní list, který mohl být dále prodáván nebo děděn.
Jak přišel klášter o Řepy, není dosud zjištěno. Roku 1543 se obec dostala na dědický díl Jiříka Dešenského z Dešenic. V letech 1562 až 1585 patřila majiteli statku Břve, v r. 1598 patřila ves k hostivické rychtě a k pravomoci panství Červený Újezd hrabat Žďárských ze Žďáru. Po smrti posledního potomka držela Řepy a Zlejčín v roce 1688 až 1697 Barbora Johanna , která je prodala Karlu Jáchymovi hraběti Bredovi. Ten je připojil k panství tachlovickému. Panství zůstalo v rodě hrabat Bredů do roku 1732, kdy přešlo v držení arciknížecího rodu Toskánského. Od roku 1847 přešlo panství do císařského rodu Lotrinského.
Ze zápisů farní kroniky v Liboci z roku 1836 je patrné, že ves byla tehdy rozdělena. Polovina náležela k panství tachlovickému, druhá pražskému purkrabství. Každá část prý měla dvacet popisných čísel a svého rychtáře.
Po zrušení roboty v roce 1848 se uvolnila závislost obce na vrchnosti. Dozor nad obcí vykonávalo královské okresní hejtmanství na Smíchově až do převratu v roce 1918. V době okupace byla obec Řepy součástí okresu Praha - venkov – sever.
Po 2. Světové válce patřily Řepy do okresu Praha – západ. Původní obec byla v 70. letech připojena k hlavnímu městu Praze. Počátkem 80. let byla zahájena v jižní části katastru výstavba sídliště spravovaného až do podzimu roku 1994 obvodem Praha 6. Spojením původní zástavby a sídliště vzniká více jak 22 tisícová městská část hl. města, která zaujímá 16. místo z 57 městských částí v počtu žijících obyvatel. V roce 1993 Řepy společně s Břevnovským klášterem oslavily tisícileté výročí trvání. V květnu 1994 byl z rozhodnutí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Řepím udělen znak a prapor. Heraldika znaku je spojena s nejstarší církevní stavbou na území městské části – kostelem sv. Martina. Při rekonstrukci tohoto dnes již farního kostelíka byl odkryt zazděný románský oblouk s nakresleným křížem zdobeným proplétaným páskovým ornamentem. S červený štítem tvoří tento „Řepský kříž“ ve zlaté barvě základ znaku. V dolní polovině je doplněn mečem protínající roucho sv. Martina stříbrné barvy. I dělení praporu má vztah k patronovi obce. Stříbrné roucho je vetknuto mezi barvy hl. m. Prahy do pravidelných podélných pruhů. Bělohorská bitva na podzim roku 1620 připomíná území jako počátek neblahého období pro český národ a stát. Historicky významným objektem je poutní kostel Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře postavený počátkem 18. století jako náhrada za zrušenou kapli v téže lokalitě ze 17. Století.. Doplňující stavbou venkovského charakteru je objekt Velké hospody postavený na místě nedokončeného kláštera servitů. V západní části Řep je zachováno několik zemědělských usedlostí – statků v okolí návsi s kostelem. Staletou tradici má i budova školy Žalanského a ošetřovací ústav s klášterem sv. Karla Boromejského. V něm působil na sklonku svého života, jako zahradník, proslulý Václav Babinský. Jeho ostatky spočívají v areálu místního hřbitova, kde hlavní část hrobových míst sester řádu sv. Karla Boromejského je kulturní památkou vyhledávanou historiky, filmaři i veřejností.
Chronologický přehled významných událostí v Řepích
kolem 1200 - započato se stavbou kostela sv. Martina v dolní části obce
1562 - Tadeáš Hájek z Hájku popisuje poprvé řepu
1628 - položen základní kámen kláštera servitů na Bílé Hoře
1704 - zedník Hagen zvětšil kapličku sv. Václava na Bílé Hoře
1706 - přistavěn osmiboký střed kostela P. Marie Vítězné
1714 - dokončena svatyně, vystavěny ambity s rohovými kaplemi
1718 - Václav Vavřinec Reiner dokončuje fresku v kupoli kostela P. Marie Vítězné „Před
bitvou na Bílé Hoře“
1719 - dobudována kaple sv. Martina na Bílé Hoře
1720 - započato se stavbou dvaadvaceti poutních kapliček do Hájku
1859 - započato se stavbou ženského kláštera a nalezince v Řepích
1860 - příchod prvních sester a dětí do kláštera a mateřince
- ek. místodržitelství povolilo zřídit obecnou školu
1861 - dostavěna věž klášterní kaple Sv. rodiny a posvěceny zvony
1863 - zahájeno vyučování v nové škole
1865 - odešlo poslední dítě z mateřince
- začátek stěhování trestanek do ústavu
1872 - zahájen železniční provoz ze Smíchova
1884 - založen spolek Bratrstvo
- učitel Ondřej Vyhnal založil první divadelní kroužek
1891 - založen Sbor dobrovolných hasičů
1896 - v obci zařízena venkovská pošta
- položen základní kámen k výstavbě nové školy
1897 - posvěcena a otevřena nová obecná škola
1909 - zřízen poštovní úřad
1910 - založen Sokol
1913 - přistavěny dvě třídy obecné školy na západní straně
1920 - konal se tábor lidu s dobytím kláštera a trestnice
1921 - založen pěvecký spolek Smetana
1923 - založena Federovaná tělocvičná jednota na Bílé Hoře
1924 - zřízena první úřadovna obecního úřadu v čp. 15
- založen sportovní klub Slavoj Řepy (kopaná)
1926 - založen Orel
1929 - otevřena řepská sokolovna
1931 - odhalen pomník obětem 1. světové války
1935 - poprvé pojmenovány řepské ulice
1936 - založena Dělnická tělocvičná jednota
1937 - nástavba obecné školy o jedno poschodí
- tramvaj zavedena na Bílou Horu
1939 - zřízena mateřská škola
1945 - založen Junák
1946 - založena organizace Československého červeného kříže
- vznikla komise žen
1948 - zrušena ženská trestnice
1949 - započato se stavbou kulturního domu
1950 - řádové sestry odvezeny a internovány v Albrechticích
1953 - založen Sbor pro občanské záležitosti
1954 - zřízena osmiletá střední škola
1968 - Řepy připojeny k Praze jako součást 6. obvodu
1985 - uzavřena škola v Žalanského ulici čp. 68 a přestěhována do Španielovy ulice
1990 - přemístěn do Španielovy ulice místní národní výbor, obvodní a dětská lékařka a osvětová beseda s knihovnou
- demolována dosavadní budova MNV v Žalanského 1
- konány první svobodné volby po 2. světové válce
1994 - z rozhodnutí poslanecké sněmovny Řepím udělen znak a prapor
Názvy řepských ulic
Až do doby ukončení první světové války nebylo zapotřebí ulice v Řepích pojmenovávat. Lidé se navzájem znali a k orientaci se nanejvýš užívalo jmen pomístních (např. u studánky). Když se stala Praha po skončení války hlavním městem mladé Československé republiky, začalo do ní přibývat obyvatel. Všem zájemcům se nepodařilo získat stavební pozemky v Praze, a proto je vyhledávali v jejím okolí. Řepy se přitom jevily jako zvláště vhodné, protože šlo o obec sousedící s Prahou a pozemky byly mnohem levnější než v hlavním městě. V této době nastal všeobecně čilý stavební ruch. Vznikaly nové ulice i bloky. Otázkou pojmenování se zabývalo obecní zastupitelstvo. Není známo, kdo podal návrh jmen, je však patrné, že autorem návrhu byl bezesporu člověk, který měl vřelý vztah k vynikajícím postavám české literatury, hudby a kultury i k národním tradicím a dějinám. Tak vznikly názvy ulic Arbesova, Baarova, Bezručova, Čechova, Havlíčkova, Žižkova, ….
Kvůli připojení obce k hlavnímu městu Praha bylo nutné ulice přejmenovat. Cílem bylo sladit topografii Řep s pražskou, pro kterou platila zásada, že se na území hlavního města nesmějí vyskytovat dvě nebo více ulic téhož jména, aby se předešlo dezorientaci ( předtím bylo v Praze např. několik ulic Palackého, Žižkových atp.) Pro nové pojmenovaní je typická tematičnost k regionu. Některá nová pojmenování vnikla z dosavadních jmen pomístních ( U Boroviček, Ke Kamence). Některá vyjadřují směr (K Motolu, Plzeňská). Pojmenovávání v současnosti se zaměřuje na české a slovenské výtvarníky nebo sochaře.